Začalo to asi tak, že jsme se rozhodli postavit si rodinný domek a už tenkrát jsme věděli, že bychom si mohli splnit naše přání a koupit si do domečku největšího přítele člověka.
Vůbec jsme nevěděli co by to mělo být za rasu, ale celkem přesně jsme věděli co od pejska čekáme a jaký by měl být jeho úkol ve smečce. Já jako chlap jsem chtěl velkého psa, který nažene strach v případě potřeby a ochrání náš majetek a rodinné příslušníky. Na druhou stranu jsem nechtěl žádného blázna, kterého se všichni bojí, že je roztrhá.
Ta něžnější část našeho páru zase určitě chtěla aby to byl pořádný mazel a veliký krasavec. Na druhou stranu aby se s ním nebála být sama doma nebo jít na večerní procházku.
Možností jakou zvolit rasu bylo opravdu mnoho, ale při splnění těchto požadavků se výběr až neskutečně zmenšil.
Jedna možnost byla si vzít papírového německého ovčáka po výborných rodičích z chovné stanice mojí ségry. Byl by zadarmo a ještě opravdu výborný pes. Splňoval téměř všechny naše požadavky jenže Zdeňce se nezdál být ten pravý mazel :-) a navíc narodil se celkem dost brzy před dokončením našeho domečku a tak by musel zůstat u ségry v Kladně. To nebylo moc dobré, protože bychom s ním neprožívali socializační fázi vývoje. Hledali jsme tedy dál až jednou při prohlížení atlasu plemen psů řekla ségra "a co Hovawart" ? My jsme oba
koukali jak spadlý z višně "jak to vypadá" ? Tímto bychom chtěli ségře poděkovat za první impuls.
Nakonec po přečtení vlastností atd. se nám začínala tato rasa líbit čím dál víc. Jak jsme se o Howavarty začali zajímat najednou jsme zjistili, že jednoho má i naše dobrá kamarádka. Když jsme jí jednou večer vezli domů tak říkala ať počkáme, že nám ho ukáže. Seděli jsme tedy v autě a čekali. Najednou se vyřítilo něco obrovského černého skočilo nám to na okýnko a začalo nás to pusinkovat. :-)
V tu chvíli bylo rozhodnuto. Splňoval prostě vše co jsme chtěli.
Začal tedy výběr chovné stanice kde se měli štěňátka narodit v termínu, který nám vyhovoval. Psali jsme e-maily do několika chov. stanic, ale nakonec se nám nejvíce zamlouvala svým jednáním i přístupem Radka Chmelinová, která je majitelkou chovné stanice Gora Monte.
Byla opravdu moc ochotná a hodná (no vlastně pořád je).
Po pár telefonech jsme se ujistili, že budeme čekat až se narodí štěňátka a my si odvezeme jedno černé se znaky.