Čekali jsme tedy na ten den "D" kdy si pro našeho miláčka pojedeme. Všichni sourozenci si jeli pro štěňátko o týden dříve než my. Nebo o dva? Už nevím.
Když náš den přišel byl výborný datum 13. pátek, ale nám smůlu nepřinesl. Po příjezdu jsme si dali s Radkou kafe a trošku si povídali co nás čeká a nemine. Nevím jak je to možné, ale Citadela (ta co se mi líbila nejvíc) tam zůstala s Coddyskem sama a navíc neměla ještě páníčka.
Musím opravdu přiznat, že jsme měli takové myšlenky si je odvézt oba. Byl to okamžik kdy jsme měli mít radost z nového štěňátka, ale nám to bylo strašně líto, že tam Citadelu musíme nechat bez brášků a sestřiček.
Po cestě domů sice Coddysek trošku plakal, ale ve Zdeňky náručí se brzy uklidnil a vše proběhlo výborně. Když jsme přijeli domů a Coddyska dali na zem šel sám k našemu baráčku, i když měl ještě další dvě možnosti což nás moc potěšilo.